V pondělí 15.1.2007 procitáme mezi 7:00 - 7:30. Podobně jako před odjezdem na Fraser Island, třídíme veškeré věci. I tentokrát si můžeme vzít pouze malý batůžek. Do něho tedy musíme uložit věci na tři dny. Ale co je potřeba na moři? Spoléháme na to, že to zase nějak dopadne. Tentokrát alespoň nemusíme shánět žádné potraviny. O jídlo se bude starat posádka. Stejně asi budeme mít žaludky jako na vodě, tak kdo by teď na to myslel.
Postupně stěhujeme zavazadla na verandu. Odevzdáváme na recepci klíče a odebíráme se do jedné z mnoha zdejších poboček cestovních kanceláří. Za mírný poplatek si zde můžeme uložit zbylá zavazadla, což také činíme.
Jak jsem již naznačil, čeká nás plavba na sportovní plachetnici s podivným jménem BROOMSTICK (násada od koštěte). Není to jen tak ledajaká jachta, před léty se zúčastnila známého závodu Sydney - Hobart. Jestli se nepletu, tak závod nedokončila, ale už účast v něm je jistě prestižní. Na její palubě tedy budeme dva dny a dvě noci kličkovat mezi ostrovy patřící k souostroví Whitsundays (Hod boží svatodušní). Vzhledem k tomu, že je tato oblast považována za srdce největšího korálového útesu (Great Barrier Reef) na světě, nechybí v plánu šnorchlování. Konečně uvidíme hejna barevných ryb v reálu. Prý není nic krásnějšího, než plachtit po hladině oceánu, opalovat se na palubě lodi, šnorchlovat, či potápět se nad korálovými útesy. Věřím, že tato slova budeme moci po návratu potvrdit. Samozřejmě vše může být úplně jinak při špatném počasí. Vítr, déšť a vlny nejsou pro uvedené činnosti ideální. Raději na to nemyslet. Věřme, že počasí bude při nás.
Autobus do přístavu Shute Harbour odjíždí ve 14:00. Jízdenky na něj jsme zdarma dostali od cestovní kanceláře. V přístavišti je trochu zmatek, neb zde vyplouvá více lodí a o naší, která je zde výjimečně nikdo neví. Za 15 AUD si půjčujeme neoprény a jdeme na molo u něhož kotví náš BROOMSTICK. To je business. Krátce před vyplutím každé lodi se přiřítí dáma s taškou těchto obleků a za pouhých 15 AUD vám na tři dny ten hadr půjčí. Po ukončení plavby to zanecháte u posádky, a ta se postará o vrácení. Jen na naší lodi bylo 25-26 cestujících, krát 15... A těch lodí vyplouvá každý den plno. Půjčení se taky nevyhnete, neb bez toho hadru vás nepustí do vody. Je to prý kvůli medúzám, ale mám podezření, že nejen kvůli nim.
Na lodi nás vítá tříčlenná posádka: Kapitán Shane, lodník Chris a lodnice Lorna. Ještě dříve, než vstoupíme na palubu, musíme zout boty a vhodit je do obrovského žoku. Nyní je tři dny nebudeme potřebovat. Lorna nám ukazuje lůžka, která jsou různě zavěšená v podpalubí. Já s Evou máme vyhrazené bidlo ve střední části lodi. Je to strategická poloha, neboť tento prostor zároveň slouží jako kuchyňka. Celkem je nás v tomto koutu ubytováno šest. Podle instrukcí si uvazujeme zavazadla k čemu se dá a stoupáme na palubu.
Jsme vykázáni na pravobok, kde sedíme podél zábradlí, jako vlaštovky na drátě. Po chvíli plavby s motorem, posádka spolu s dobrovolníky z našich řad napíná plachty. Loď nabrala na rychlosti a pod úhlem cca 45 stupňů se naklonila na levobok. Sedíme nahoře, křečovitě se držíme všeho, co máme po ruce a doufáme, že to přežijeme. Ale po pár minutách zjišťujeme, že lepší to nebude, a tak si začínáme zvykat. Za pouhou hodinu se už nejen nedržíme, ale dokonce se snažíme po nahnuté palubě chodit. Když jsme se konečně vyrovnali s náklonem na jednu stranu, přišla změna. Plachta se pootočila a loď naklonila na pravobok. Ale to už jsme všichni na levoboku a pohybujeme se s jistotou mořských vlků.
Postupně míjíme ostrovy: South Molle Is, Henning Is, Long Is, Pine Is, Dent Is, Hamilton Is a Haslewood Is. To již máme na dohled sněhobílou pláž ostrova Whitsundays Island - White Heaven Beach. Ta patří do první desítky nejkrásnějších pláží světa. Podle Chrise sem byl prý bílý písek navezen, aby se zvýšila atraktivnost místa a přilákala tak více turistů.
Právě u White Heaven Beach budeme trávit svoji první noc na vlnách. Kotvíme asi 300 m od pobřeží a Lorna začíná připravovat večeři. Nejprve přináší na palubu dva obrovské tácy s nachos (náčos) - kukuřičné lupínky, salsa, sýr, kečup atd. V domnění, že už nic jiného nebude, se všichni cpou jak před popravou. Během několika minut zbyly z těch dvou ohromných hromad jen drobky. Lorna je ráda, že nám chutná a volá nás do podpalubí. Tady je připravený švédský stůl. Ti, co na palubě vítězili a přecpali se lupínky, určitě při pohledu na to množství dobrot litují. Na stole jsou pečená kuřata, americké brambory, chléb a hlavně plné mísy ovoce a zeleniny. K mému překvapení vítězové z paluby jsou nejrychlejší i v podpalubí. Ale jídla je takové množství, že ho i při vší úctě k výkonu některých jednotlivců, plno zbylo. Až do půlnoci pak sedím s Evou a Petrem na zádi a popíjíme vínko, které jsme si těsně před odjezdem koupili v Airlie Beach. Veškerý alkohol nás pasažérů je uložen v bednách, které doplňují ledem. Máme tady vskutku dokonalý servis.
V úterý 16.1.2007 jsem se probudil již v 5:00. Půl hodiny jsem si ještě v pelíšku vychutnával mírné houpání lodi, zatímco zbytek osazenstva stále tvrdě spal. Teprve nyní se nám ukázala pláž ostrova Whitsundays v plné kráse. Jiskřivý bílý písek působil dojmem, že pobřeží je čerstvě zasněženo. Jen ta teplota k tomu nějak neseděla.
Po snídani se rozdělujeme do tří skupin a Chris nás postupně odváží ve člunu na ostrov. Zde si můžeme hrát na Robinsony. Jdeme se tedy projít po pláži okupované hejny krotkých racků. Asi po kilometru chůze to vzdáváme, neboť písečný pás je snad nekonečný. Poprvé se strojíme do slušivých oblečků a jdeme do vody. Na Chrisovu radu se snažíme pozorovat želvy a malé žraloky. Ale bohužel, nemáme štěstí a žádného z těchto živočichů jsme nezahlédli. Na druhou stranu nás přece jen štěstí neopustilo. To když jsme si na poslední chvíli všimli menší medúzy, která se těsně vedle nás pohupovala na vlnách.
Úderem desáté hodiny nás opět postupně odvážejí na loď. Společnými silami vztyčujeme plachty a vydáváme se na plavbu k dalšímu ze zálivů ostrova Whitsundays - Tongue. Zhruba po půlhodinové plavbě spouštíme kotvu a opět po skupinkách jsme převezeni na břeh. Tentokráte si smíme vzít i boty.
Čeká nás asi kilometr dlouhá cesta Národním parkem. Pěšina, strmě stoupající eukalyptovým porostem, nás přivedla na. vrchol kopce s vyhlídkou. Jsme uchváceni nádherným pohledem na okolní ostrovy, ale zejména na Whitehaven Beach, jejíž bílá barva je v ostrém kontrastu k sytě modrému moři a zelenému porostu ostrova. Nádherný pohled je doplněn výkladem zaměstnance Parku, který zde sedí na zábradlí a dohlíží na to, aby návštěvníci plynule procházeli po kruhové plošině. Právě prý> >sledujeme druhou nejfotografovanější scenérii v Austrálii. První je samozřejmě Uluru. Bohužel, tlačenice zde není o nic menší, než na fotbale. Však v zálivu kotví řada lodí, z nichž na ostrov připlouvají další a další turisté. Fotoaparáty cvakají v podstatě za pochodu. Dav neúprosně postupuje a nenechá nikoho dlouho rozjímat. Je to daň turistickému průmyslu.
Ve 12:00 vstupujeme opět na loď a Lorna servíruje oběd. Na kvalitu a množství jídla si skutečně nikdo nemůže stěžovat. Míříme přímo na sever do zálivu Mavreens Bay na ostrově Hook Island. Rychlost plavby se pohybuje kolem cca 10 uzlů. Ovšem při závodech dosahuje loď rychlosti až 28 uzlů, tj. cca 50km/h. Sleduji hloubkoměr, který ukazuje mezi 50 - 70 metry. Hloubku měří od nejspodnější části lodi, a tak je třeba připočítat 5 metrů, tedy ponor plachetnice. Pak dostaneme výšku vodního sloupce k hladině.
V Mavreens Bay spouštíme kotvu a u pobřeží ostrova šnorchlujeme. Předtím se samozřejmě oblékáme do slušivých oblečků, ploutviček a brejliček. Chris nás odváží v člunu nad ta nejkrásnější místa korálových útesů. Tady skáčeme z loďky do vody a stáváme se součástí podmořského světa. Řeknu vám, už jsem v televizi viděl desítky krásných dokumentů z korálových atolů, ale to všechno je jenom odvar proti skutečnosti. Ta majestátnost ryb, rybiček a rostlin, s níž se pohybují a vlní v křišťálově čisté vodě, se nedá s ničím srovnat. Neskrývaná zvědavost vodních tvorů, s níž si nás ze všech stran prohlíželi, se nedá k ničemu přirovnat. Chris nás upozorňoval, že se určitě setkáme s Elvisem a ? (bohužel jméno druhého obra jsem zapomněl). Tyto dvě rybky, které žijí právě v těchto místech měří něco přes metr. Skutečně si nás obě připluly prohlédnout. Líně nás doprovázely po celou dobu našeho pobytu ve vodě. Chvílemi se zdálo, že si na ně budeme moci sáhnout, ale pod vodou se vzdálenosti špatně odhadují. Dno bylo velmi členité. Mělčiny střídaly hluboké rokle s obrovskými balvany. Všude se proháněla hejna barevných ryb. Širokou škálu barev, která je zde k vidění, lze přirovnat snad jen k čerstvě rozkvetlé louce. Bohužel hodina ve vodě velmi rychle utekla. Už je tady zase Chris se svým člunem a sbírá nás na hladině jako houby. Zatímco někteří to zde nevydrželi ani tu hodinu, my bychom pozorovali vodní svět třeba celý den. I teplota vody 29 stupňů k tomu vybízí.
Dno je tak rozmanité v tvarech, barvách, rostlinách, ale i rybách, že po uplavání několika metrů si člověk myslí, že už je v jiném oceánu.
Asi hodinu plujeme k ostrovu Hayman Island, u jehož břehů v zátoce Blue Pearl Bay (Modrá perla) strávíme druhou noc na vlnách. Cestou nám posádka předvádí šou s mořskými orly. Po zahvízdání se vysoko nad ostrovem objevují první ptáci. Krouživým, majestátným letem se velmi pomalu přibližují nad loď. Chris hází do vody kusy housky a orli se střemhlav spouštějí k hladině. Těsně nad ní tento v podstatě volný pád zbrzdí, jediným máchnutím pařátů uchopí housku a stoupají opět do závratných výšek. Jejich manévry vyžadující milimetrovou přesnost, jsou při jejich velikosti (rozpětí křídel dosahuje až 2,5 metru) obdivuhodné. Je to nádherná podívaná. Po večeři pro nás uspořádala posádka řadu společenských her. Bujarou atmosféru jen trochu rušily občasné, mírné přeháňky. Byli jsme tedy nuceni využívat pouze tu část paluby, provizorně zastřešenou plachtou. Po půlnoci se odebíráme na lůžko. Už se těším, jak mě vlnky uspí. Nebudu vás dlouho napínat. Povedlo se jim to tak dokonale, že jsem vůbec neslyšel těch několik vytrvalců, kteří prý řvali na palubě až do rána.
Středa 17.1.2007 je bohužel naším posledním dnem, který budeme trávit na Broomsticku. Bohužel, na obloze nebyla situace nejlepší. Husté, černé mraky nedávaly nejmenší naději na pozorování východu slunce. Ale i tak je nádherné za svítání sledovat probouzející se přírodu. V 6:00 bylo prakticky celé osazenstvo vzhůru. Bohužel, obloha byla stále zatažená, což se projevovalo i pod vodní hladinou. Barvy nebyly tak výrazné jako včera. Přesto to byl opět zážitek. Chris naházel z loďky do vody housky a okamžitě se k nám stáhla obrovská hejna ryb všech velikostí, tvarů a barev. Plavali jsme mezi nimi a neustále se jich mohli dotýkat. Také ony do nás narážely a zjevně jim naše přítomnost nevadila. Ten kontakt prostě žádná televize a žádný film nemůžou nahradit. Je to něco neskutečného. Ty ryby vás okamžitě přijmou mezi sebe. Pravděpodobně vycítí, že jim neublížíte.
Všechno má svůj konec, a tak nastává čas návratu do Airlie Beach. Po 10:00 zvedáme kotvu a mezi ostrovy Hook Island a Double Cone Island, se vydáváme k Abel Point Marina. Plavbu tedy ukončíme v jiném přístavu, než jsme se nalodili. Krátce po opuštění Blue Pearl Bay se prudce zhoršilo počasí, vítr se změnil ve vichřici, nebe se opět zatáhlo černými mraky a vlny začaly dorážet na palubu. Plachty byly napnuté k prasknutí a loď letěla po hladině jako střela. Smáčeni vodní tříští, sedíme strnule na palubě a doufáme, že na hladině zůstane i nadále. Shane je ale zkušený mořský vlk a řízení lodi má plně ve svých rukou. Ale ne na dlouho. Nevím jak, ale jisté je to, že Martina jej přemluvila a on jí předal kormidlo. Nejedná se vlastně o nic jiného, než nakloněnou poskakující loď udržet v přímém směru. Nejsou tu žádné serpentiny. Přístav vidíme v dálce přímo před sebou. No, a protože se to Martině v celku daří, dodaly si odvahy i ostatní holky a u kormidla se tvoří fronta. Zdá se, že rychlost lodi je podstatně vyšší než v minulých dnech, ale při pohledu na přístroje zjišťujeme, že je to opravdu jen zdání, způsobené rychlostí vln, které jdou proti nám.
Ve 12:00 opouštíme loď a vstupujeme na molo přístavu v Ailrlie Beach. Počasí je zde zcela jiné, než na moři. Polojasná obloha, téměř bezvětří a vedro. Posádka nás zve na večerní posezení v BEACHES BACKPACKERS, kde jsou pro turisty a posádky z jednotlivých lodí rezervovány stoly. Na molu jsme již očekáváni paní podnikatelkou, která nám půjčila slušivé oblečky. Tentokráte nabízí trička s názvem lodi. Jejich cena ovšem připomíná drahotu, a tak ji uctivým obloukem obcházíme.
Karel Karlik