Dalším pozoruhodným vačnatcem, kterého bychom vám rádi představili je bandikut králíkovitý (Macrotis lagotis), kterému Australané důvěrně říkají bilby. Svoji přezdívku si vysloužil pro svoji stříbřitě šedou barvu a dlouhé králičí uši.
Bandikutovití (lat. náz. Peramelidae) jsou vzácnou nadčeledí na přechodu mezi býložravými a masožravými vačnatci. Dnes obývají území jižní Austrálie, kde jsou tito drobní vačnatci zastoupeni ve čtyřech druzích. Jejich hmotnost se pohybuje od půl do tří kilogramů. Mají poměrně zavalité tělo s nápadně dlouhým zašpičatělým nosem. Na předních nohou mají redukovaný počet prstů na dva až tři s dlouhými silnými zahnutými drápy. Zadní nohy se stavbou podobají klokaním. Vak mají bandikuti obrácený otvorem dozadu, zřejmě aby jim nebránil při hrabání. Přes den bandikuti většinou spí, schoulení do kuličky v nehluboké díře. Za soumraku se probouzejí a celé hodiny pátrají po larvách hmyzu, drobných obratlovcích, malých plazech a podobné kořisti.
Bandikuti patří mezi další kriticky ohrožené australské vačnatce. Austrálie již zavedla rozsáhlé projekty na jeho záchranu v rezervacích.
-la-