Základem křesťanských Vánoc je biblický příběh o narození Ježíše Krista a oslava této události. Církev časově spojila narození Spasitele se starým mýtem zimního slunovratu, vyjadřujícím vědomí o věčném vítězství života nad smrtí a světla nad tmou. Svátek narození Páně se od 4. století šířil z Říma po celém křesťanském světě. Tato vánoční atmosféra a vánoční zvyky (domácí jesle, obdarovávání dětí, ozdobené stromečky atd.) stále trvají.
Den Ježíšova narození se slaví v křesťanském světě od 4. stol. 25. prosince. Na tento den připadala slavnost “neporaženého slunce” (sol invictus). Východní církev slavívala narození Krista 6. ledna. To bylo datum jednoho pohanského svátku v Alexandrii :”Narození Božského eonu”. Západní církev - v Římě - slavila 25. prosince a to bylo zase datum starého pohanského svátku “Narození věčného slunce”. Pozdě po řadu století překryla tento obsah svátku úcta ke svatým třem králům (počet tří byl odvozen od tří královských darů, kteří mágové Ježíšovi přinesli).
Asi od 16. stol. se rozšířily dnes ještě trvající zvyky: domácí jesle, obdarovávání dětí, ozdobená jedle atd.
Vánoční zvyky
Lití olova
Nad plamenem se na kovové lopatce rozžhaví kousek olova až k bodu tání. Připraví se nádoba s vodou, kovový lavor nebo pod. a tekoucí olovo se do ní opatrně, ale naráz vlije. Vznikne tak odlitek velmi abstraktních tvarů. Přítomní se pak snaží rozpoznat, čemu (komu) je odlitek podobný. Podle tvaru se pak usuzuje, co koho čeká. Olovo má nízký bod tání a jde to snadno.
Krájení jablka
Po štědrovečerní večeři se nožem přepůlí jablko, ale kolmo na osu, napříč. Obě poloviny se všem ukáží a záleží na tom, jaký tvar má vnitřní část s jádry. Pokud vypadá jako pěti, nebo vícecípá hvězda, sejdou se všichni za rok ve zdraví. Pokud má tvar kříže, je čtyřcípá, pak někdo z přítomných těžce onemocní, nebo zemře. Tohoto zvyku se není třeba bát. Vybírejte zdravé, velké jablko. A nezapomeňte - od štědrovečerní večeře se nevstává!
Pouštění lodiček
Připraví se lavor s vodou a staré vánoční svíčky (viz dále). Rozpůlí se několik vlašských ořechů a do prázdných polovin jeho skořápek se nakapaným voskem upevní vždy po jednom úlomku vánoční svíčky. Lodičky se zapálenými svíčkami se nechají plout po vodě. Majitele lodičky, která vydrží nejdéle svítit a nepotopí se, čeká dlouhý a šťastný život.
Půst
Na Štědrý den se zachovává až do večera přísný půst. Dětem, které se nemohou dočkat se slibuje, že vydrží-li nejíst, uvidí zlaté prasátko. Ke společné večeři se zasedá, když vyjde první hvězda.
Střevíc
Svobodné dívky házejí střevícem přes hlavu. Obrátí-li se patou ke dveřím, zůstanou doma. Obrátí-li se špičkou ke dveřím, provdají se a odejdou.
U Štědrovečerní večeře se chystá se o jeden talíř navíc, pro náhodného hosta. Pod talíř se sková zlatý penízek a šupinky z kapra pro štěstí, a aby se nás držely penízky.
Od slavnostní večeře se nesmí vstát, ani kdyby někdo bušil na dveře, protože ten, kdo vstane, do roka zemře.
Jmelí
Jmelí patří vedle stromečku také k Vánocům. Této věčně zelené rostliny si povšimli již naši předkové. Připadala jim tajemná - vždyť roste vysoko v korunách stromů a její plody, bílé bobule, se podobají perlám a dozrávají právě v prosinci. A protože bylo tajemné, mělo mít i kouzelné účinky. Věřilo se tedy, že chrání před ohněm a zavěšovalo se do domů, aby bránilo v přístupu čarodějnicím a zlým duchům. Věřilo se, že přináší štěstí stejně jako podkova nebo čtyřlístek.
Podle Keltů zajišťuje plodnost, proto se pod ním dodnes líbáme. Navíc přináší do domu štěstí, odvahu a lásku.
Ve středověku se používalo jako významná léčivá rostlina a moderní věda léčivé účinky jmelí potvrdila. Jmelí obsahuje látky snižující krevní tlak a podporující rozšiřování cév, a proto se z něj získávají tyto látky k výrobě léčiv proti arterioskleróze.
O jmelí také existuje mnoho legend. Podle jedné bylo jmelí kdysi stromem, z jehož dřeva byl zhotoven kříž, na kterém zemřel Kristus. Strom prý hanbou seschl, aby se přeměnil v rostlinu, která zahrnuje dobrem všechny, kdož pod ní projdou. Jmelí prý nosí štěstí tomu, kdo je jím obdarován, a nikoliv tomu, kdo si jej koupí sám.
Vánoční jmelí roste na listnatých stromech, jejichž listy na podzim opadávají a jeho užívání jako dekorační vánoční rostliny se do Evropy rozšířilo z Anglie. Tento zvyk se u nás dodržuje dodnes a lidé
Jmelí je rozšířeno po celé Evropě jako cizopasník v korunách stromů jehličnatých i listnatých. Semena roznášejí ptáci, zejména drozdovití na stromy trusem, kde rostlina zapouští kořínky do kůry stromu a živí se jeho mízou.
Jmelí je stále zelená, keřovitá a polocizopasná rostlina, může být až 80 cm vysoká. Roste na stromech. Listy jsou v párech, kožovité, vstřícně kopinaté a vytrvalé. Kvete v březnu a v dubnu. Květy v úžlabí vidlic jsou zelenavě dvoudomé v klubku a plodem je bílá bobule se srdčitými semeny..
Již ve středověku se jmelí používalo jako významná léčivá rostlina a dnešní věda léčivé účinky jmelí potvrdila. Obsahuje látky snižující krevní tlak a podporující rozšiřování cév, a proto se z něj získávají tyto látky k výrobě léčiv proti arterioskleróze.
Tradice betlémů
Tradici vánočních betlémů založil v roce 1223 Svatý František z Assisi v italské Umbrii. Se svými přáteli přivedli do jeskyně, kterou přeměnili na kapli, živého osla i vola a zinscenovali betlém, v němž pak kněz sloužil první vánoční půlnoční mši.
Ke konci 18. století, v době osvícenství, jesličky opustily kostely a ujaly se na vesnicích i ve městech mezi prostým lidem. K základním figurkám - Ježíškovi v jeslích, Marii, Josefovi, volu, pastýřům se stády a třem mudrcům - si lidé přidávali i další postavy ze svého nejbližšího okolí. Postavy byly zasazeny do mnohdy fantastické krajiny. Materiály, z něhož se betlémy stavěly byly rozmanité.
Betlémy byly papírové, ručně malované, vyřezávané ze dřeva nebo modelované z různých tvárných hmot. I v betlémářství se vytvořily v průběhu staletí četné krajové rozdíly, jak v pojetí, tak i v materiálu. Betlémy dodnes vábí mnoho návštěvníků do různých regionálních muzeí. Nejvíce stavěli v oklolí Králíků na Královéhradecku, v Orlických horách, Jeseníkách, Krkonoších, Třešti.
Zvyk stavět betlémy patřil tedy k nejrozšířenějšímu vánočnímu zvyku. Betlém byl symbolem vánoc, ale v 19. století byl postupně vytlačován vánočním stromkem, který se nakonec stal novým symbolem vánoc.
-it,ff-