Studium angličtiny a fitness v Brisbane - jak si Austrálii užívají Verča s Denisem?

Studium angličtiny a fitness v Brisbane - jak si Austrálii užívají Verča s Denisem?

Verča s Denisem, dvacetiletí studenti z Prahy, odletěli před 4 měsíci studovat angličtinu do Brisbane. Jak se jim daří a jak si pobyt v Austrálii užívají?


Jak jste se do Austrálie vydali a co bylo prvotním impulsem pro vaši cestu?

Vydat se do Austrálie byl nápad, který vznikl po prvním semestru na vysoké škole. Oba jsme si zkusili, jaké to je a došli jsme k názoru, že tohle není směr, kterým se chceme vydat. Chození do školy nám připadalo spíš jako mučení, než jako učení. Za celý život jsme byli nejdál v Chorvatsku a chtěli jsme zkusit výzvu. 


Nejdříve jsme přemýšleli o Londýně, ale to by nebylo ono, protože je tak jednoduchý se vrátit zpět. Dál jsme tedy přemýšleli o destinacích, které jsou za oceánem. Jako první nás napadla Kanada (kdo v životě nechtěl do Kanady, tak kecá!). Po zvážení všech pro a proti jsme zjistili, že přece jen je v Kanadě zima a my oba spíše preferujeme léto, než mrznout ve 4 vrstvách oblečení. Pak nějak Denis plácnul: “A co takhle Austrálie?” A já na to: "To je přece hrozně daleko, to je nemožný se tam dostat." A to byl přesně ten impuls. 


Připadalo nám to, tak moc nemožný, až jsme si usmysleli, že chceme právě sem, a že obrátit si svět vzhůru nohama, doslova vzhůru nohama, bude nejlepší nápad. Začali jsme řešit možnosti a obcházet agentury. 


Ze všech agentur jsme si právě vybrali G8M8. A musím říct, že ani teď bychom si nevybrali jinak. Se vším nám pomohli a vlastně skoro všechno vyřešili za nás. Nám už jen zbývalo zabalit, rozloučit se a vyrazit 16 000 km daleko do města Brisbane. A proč zrovna tohle město? Je tady 12 měsíců v roce teplo, sníh tady většina lidí v životě neviděla, a, jak už jsem řekla, my nejsme zrovna fanoušci 4 vrstev oblečení.


Co vás na Austrálii překvapilo?

Určitě první věc, která nás oba zaskočila, bylo to, jak moc tady lidi ochotní a hodní jsou. A to, jak se říká, že v Austrálii se nekrade, můžeme oba jedině potvrdit. Hned první týden Denis zapomněl batoh na Central Station, což je něco jako Hlavní nádraží u nás v Praze. Samozřejmě v batohu byla všechna elektronika a doklady, hlavně naše pasy a víza. Po 2 hodinách, když jsme přišli na to, že Denis je o jedno zavazadlo lehčí, jsme se vydali na Central Station s tím, že batoh už tam není a my jsme přišli o všechny věci. Ale světe div se, batoh na nás čekal s veškerým obsahem na informacích.



Měli jste nějaké problémy, jak jste si zvykali na nové prostředí?

Problémů jsme měli hned několik. Třeba při hledání práce. Jako klasický naivní mladí cizinci jsme si mysleli, že si zde práci najdeme hned první týden a že tady na nás asi všichni čekaj nebo co. Bohužel to se nestalo. A dostávali jsme jednu ránu za druhou. Tady nemají moc ve zvyku odpovídat na vaše emaily a životopisy, takže vy vlastně ani nevíte proč vás nikdo nechce. První měsíc jsme byli dost ztracení. Bylo taky hlavně z důvodu, že když jsme přijeli, byla v Brisbane zrovna zima, což sice znamená, že tady bylo 20 stupňů, ale turistická sezóna tady zrovna nevládla. Každopádně, po měsíci se vše otočilo k lepšímu.


Nebylo to vůbec jednoduchý, ale mohu říct, že se tu začínáme cítit jako doma. Jasně, že ne doma jako doma, ale víte jak to myslím. Život v Austrálii začíná mít pravidelný rytmus. Pomalu se začínáme blížit do stavu, kdy se náš pobyt více podobá životu v zahraničí, než životu o přežití. Oba jsme si našli práci, mluvit anglicky se stává přirozenější a přirozenější a dát si pivo za 10 dolarů už nás taky tolik nebolí.


Jak jste bojovali s angličtinou?

Angličtina byla věc, které jsme se oba docela báli. Na střední škole jsme patřili mezi ty studenty, kteří byli rádi, že se dokázali představit, a časy v angličtině taky nebyly zrovna naši nejlepší kamarádi. Jasně, že rukama a nohama se domluvíte vždycky, na to jsme taky spoléhali, ale přece jenom jsme věděli, že australská angličtina není tak úplně ta britská, která se učí na školách, a tak jsme dopředu nakoukávali videa s australskou angličtinou, abychom se do toho jakože dostali, než odletíme. Měli jsme vypsaný slovníček se slangem, který jsme našli na netu, ale když jsme přijeli, realita byla jiná. 


První Australany jsme potkali hned v letadle a pak hned při příletu, to teprve všechno začalo. Hned po příjezdu jsme zjistili, že Australani na YouTube jsou sice Australani, ale v reálu to bylo jinak. Zapnuli jsme mozky na 200 % a začali se pomalu učit jejich angličtinu. 


Začátky byly těžký, to jsme ani nevěděli, jak vybrat z bankomatu, ale jak jsem řekla, všichni tady jsou hodný a ochotný, takže nám pomohli i s výběrem z bankomatu. Trvalo to asi měsíc a my se do toho začali dostávat. 


Teď jsme tu 4 měsíce, a troufám si říct, že už jim oba rozumíme, jasně že se vždy najdou slova, který nevíme nebo na vás někdo spustí s takovým slangem a ještě rychle, že mu vždy řeknu, ať se mnou mluví anglicky, oni jsou vždy chápavý a zpomalí. Oba pracujeme v hospitality, takže angličtina pro nás byla a je nutná. Každopádně, ono vás to tady donutí. Vše je v angličtině a váš mozek se taky nějak přepne.



 

Jací jsou Australané v porovnání s Čechy?

Australani jsou hrozně hodní a milí lidé. Jsou hodně sebevědomí - kolikrát, když vidíme ty holky, co si vezmou na sebe, tak docela zíráme. Jinak si tady žijou docela veselý život. I přes to, že alkohol je tady asi nejdražší položka, vesele si pijí každý víkend. Jakmile má někdo narozeniny, vidí to jako příležitost se sejít s kamarády a samozřejmě se opít. Každý zápas v ragby se tady stojí fronty do hospody, protože se všichni chtějí koukat spolu a samozřejmě se opít. 


Ale abych nemluvila jen o pozitivech. Věc, která nám vadí a na které jsme se shodli, je to, že tady neodpovídají na vaše inzeráty a životopisy. To pak nevíte, na čem jste a co děláte špatně. Jasně, vždy vám někdo odpoví, ale není to jako v Česku, kde napíší, že se vám ozvou a i to blbý "Ne nechceme vás" napíšou.


Co ubytování? Jak jste ho sehnali a kde jste se ubytovali?

S odpovídáním na ubytování to bylo ze začátku stejné. Byli jsme rádi, že někdo odpověděl. Při příjezdu jsme měli ale štěstí a již na zmíněné Central station nás hned při příjezdu odchytil místní uklízeč, že pro nás má nabídku share house kousek od centra, že nás zítra vyzvedne před hotelem a vše nám ukáže. Ráno tedy přijel, my jsme k němu nasedli do auta a jeli jsme. 


Naše první prohlídka bytu byla tedy hned druhý den po příjezdu do Austrálie, což docela zvedlo naši naivitu, že vše půjde tak hladce. Dům se nacházel asi 20 minut od centra autem, což by nebylo tak hrozný, ale dům měl velkou zahradu, která vypadala jako soukromá džungle spíš než jako zahrada. Když jsme se pána zeptala, zda zde můžeme potkat hady, bez váhání odpověděl, že nedoporučuje spát s otevřeným oknem, čímž nás oba vyděsil a my hledali ubytování dál. 



Ten den jsme napsali asi 20 prohlídek dalších share house. Odpověděli jedni po 3 dnech, kdy nám končilo ubytovaní v hotelu. Ano, ubytování jsme měli jen na 4 dny, což zcela nedoporučuju a nebuďte naivní jako my a určitě si to dejte minimálně na týden. Protože my už měli vidinu že jdeme pod most. Naštěstí jak jsme psali ozvali se nám na jednu prohlídku. 


Byt se nacházel v 6. patře vysokého apartmánu, takže hadi nehrozili. To byla naše podmínka po první zkušenosti, žádný hady hlavně. Do apartmánu jsme přijeli a mladému páru hned složili první nájem s tím, že to bereme. Bydlíme zde do teď. Bydlíme 10 minut od centra vlakem. Nájem platíme 350 $ týdně, což je pro představu 5 600 Kč. V ceně máme vlastní pokoj s koupelnou a sdílíme obývací pokoj s kuchyní, bazén, posilku, - a ty nejlepší spolubydlící pod sluncem. Měli jsme štěstí, že jsme narazili zrovna na takhle super lidi. Seznámili nás s jejich přáteli, berou nás o víkendech na výlety jsou vážně moc milý. Starají se o nás jako o vlastní.


Jak je to s prací? Povedlo se vám něco sehnat?

Důležité je si hned ze začátku dělat kamarády, protože práce se přes známé shání nejlépe. Denis si našel práci v oboru, který nikdy nedělal. Dělá číšníka na eventech, jako jsou svatby, firemní večírky a narozeniny, za noc stihne obsloužit třeba 300 lidí. Já dělám v kavárně, protože jsem to dělala už než jsem odjela, tak to byla taková jistota toho, co už umím. 


S prací jsme spokojeni a zatím měnit nechceme. Měli jsme štěstí, že jsme našli práci, která je velmi dobře placená. Dostáváme 26 $ na hodinu s tím, že o víkendu tam pak jsou různé příplatky a za práci po půlnoci taky, což dělá hlavně Denis. Vydělat se tady dají slušné peníze, ale taky se tady dají hodně rychle utratit. Záleží, zda si vaříte doma nebo jíte po restauracích. Cestování zde taky není nejlevnější, ale na vše se dá zvyknout.



Jak se vám líbí studium, splnilo vaše očekávání?

Od kurzu angličtiny jsme očekávali trochu více. Myslíme si, že tu pravou angličtinu se tady stejně člověk naučí tím, že bude komunikovat s ostatními lidmi a učit se tak nějak za pochodu. Pro prvních pár týdnů je to určitě dobré na rozkoukání a nalezení nějakých pár přátel, s kterými zajdete na véču nebo nějaký výlet. 


Od studia v Česku je zde ten kurz trochu odlišný - vše se učí školou hrou, což není špatné. Dále máte možnost se potkat s lidmi ze všech koutů světa, mít na jednu hodinu učitele z Británie, na druhou z Austrálie a na třetí z Ameriky je taky super, protože pak začnete poznávat i ty jejich slangy a každý vám to vysvětlí z jiného pohledu. 


Nejvíc nám asi při studiu angličtiny vadilo chodit do školy od 8 do 3 každý všední den. Je velmi těžké si najít práci, kterou zde můžete dělat jen večer nebo jen o víkendu. Za nás bychom příště volili rovnou kurz, ale samozřejmě to záleží.


Fitness kurz je skvělý - člověk se naučí o svém těle a hodně mu to dá. Navíc, škola je jen 2x týdně, takže má člověk čas jít ven s přáteli nebo si jen tak zajet zacvičit či na výlet. To je super.



Stýskalo se vám někdy, chtěli jste se sebrat a jet domů? Co vás drželo nad vodou?

Stýskalo se nám, stýská se nám a myslím, že se nám i stýskat pořád bude. Máme v Praze oba skvělou rodinu, kamarády a hlavně pejska. Ale telefony fungují dobře a jsme tady spolu, takže se to dá zvládnout. Našli jsme si zde hlavně spoustu nových kamarádů, naši spolubydlící jsou naše nová rodina a jejich 2 kočky nám dočasně nahrazují našeho psa. Zvládnout se to dá, když se chce.



Co se vám zatím na Austrálii líbí nejvíc, jaká místa jste navštívili a kam se chystáte dál?

Zatím se pohybujeme jen v okolí Brisbane. Každopádně místo, které se nám líbí nejvíc, je jednoznačně Gold Coast. Je to město, které leží hned u pláže - pláží je tady několik, takže pro každý výlet si můžete vybrat jinou. Byli jsme taky v národním parku, plavali v přírodně vytvořeném bazénu uprostřed džungle a skákali zde ze skály. Taky jsme viděli plavat velryby a delfíny hned vedle lodi, což byl taky zážitek na celý život. Zkrátka, zatím každý výlet tady na vyrazil dech. V příštích dnech máme v plánu festival a kempování. Co se týče cestování, určitě se tu nenudíme. Měli jsme obrovské štěstí na naše spolubydlící, protože za všechny tyhle zkušenosti vděčíme právě jim.


A co se týče Vánoc, ty máme v plánu strávit v Gold Coast kde jsme si pronajali baráček na pláži, tak na to se taky moc těšíme.



Jak si užíváte teplo, léto, moře a sluníčko?

Teplo si užíváme maximálně. Jak už jsme psali, oba jsme milovníky spíše léta než zimy, takže počasí v Brisbane je pro nás ideální, ale ještě jsme zde nezažili jejich léto, kdy mají být teploty okolo 40 stupňů, tak uvidíme.



Co byste poradili lidem, kteří se chystají do Austrálie? Udělali byste sami něco jinak?

Na cestu do Austrálie se nedá nijak připravit. Mysleli jsme si, že ano, ale on to ten život stejně vždy naplánuje za vás jinak, než vy si myslíte. Každopádně důležitá rada je nebát se nových věcí a jít do všeho po hlavě. Já osobně se řídím heslem: "Skoč, křídla roztáhneš cestou."



Máš-li na Verču a Denise nějaké dotazy, můžeš je zkontaktovat prostřednictvím jejich instagramů @verr.vokurkova a @denis_hoza. Více o jejich cestě Austrálií najdeš na instagramu @_lifeupsidedown nebo na webu www.lifeupsidedownwithverr.blogspot.com.

Kam dál?