Život v Austrálii: Ako som prekonala strach a začala študovať v Melbourne
1. Čo ťa motivovalo odísť študovať do Austrálie?
Vždycky jsem si chtěla vyzkoušet život někde jinde než jen v Česku – hlavně kvůli tomu, že se chci zlepšit v angličtině. Myslím si, že je to dnes velmi důležité a může to člověku otevřít dveře k mnoha příležitostem po celém světě. Jsem člověk, který rád poznává nová místa a nové lidi. Chtěla jsem vycestovat už hned po maturitě, ale kvůli zdravotním důvodům to tehdy nešlo. Touha ale zůstala – jen jsem vyrazila o pár let později.
2. Aké boli tvoje prvé pocity po príchode?
Upřímně? Byla jsem hodně zmatená a ve stresu. Neznala jsem tu nikoho, takže jsem se musela spoléhat jen sama na sebe. A k tomu všemu je tady všechno obráceně oproti tomu, na co jsem byla zvyklá z Česka… Roční období, směr jízdy, dokonce i zamykání funguje na opačnou stranu. (O tom, jak jsem první noc málem spala venku, protože jsem neuměla odemknout dveře a nechtěla budit spolubydlící, radši ani nebudu mluvit.)
3. Ako vyzerá tvoj bežný deň v Austrálii ako študentky?
Do školy chodím od pondělí do čtvrtka, výuka začíná v 8:30 a končí ve 14:00. První část dne tedy trávím ve škole. Odpoledne většinou pracuju, ale když mám volno a je hezky, ráda trávím čas venku a objevují nová místa. Je tu spousta krásných parků, kde si člověk může jen tak sednout s knížkou nebo si dát kávu s přáteli.
Přijela jsem zrovna v době australské zimy, takže počasí výletům moc nepřeje. I tak jsem si našla způsoby, jak si volný čas užít – mám ráda sport, takže chodím plavat a občas i cvičit do fitka, které máme přímo v budově. Určitě se tady člověk nenudí.
4. Aktuálne študuješ kurz General English na jazykovej škole English Unlimited v Melbourne, čím ťa kurz prekvapil alebo posunul najviac vpred?
Nejvíc mě asi překvapilo, že jsem ve třídě jediná z Evropy. Všichni ostatní spolužáci jsou buď z Jižní Ameriky, nebo z Asie. Je to úplně jiná zkušenost než ve škole v Česku, kde jsem měla jen spolužáky stejné národnosti. Ale právě to mi zvedlo sebevědomí v angličtině, protože upřímně, tady vám ani nic jiného nezbývá, pokud chcete normálně fungovat, že jo?
5. Ako by si opísala výučbu, školu a učiteľov?
Se školou jsem moc spokojená. Učitelé jsou milí, přátelští a snaží se hodiny vést zábavnou a interaktivní formou. Často pro nás organizují různé výlety, abychom víc poznali Austrálii – byli jsme třeba v botanické zahradě, na pikniku v parku nebo chodíme společně na kávu do místních kaváren. Škola navíc nabízí i doplňkové kurzy, například baristický, což mi přijde jako skvělá příležitost.
6. Aký bol tvoj najväčší "wow moment" od príchodu?
Velkým překvapením pro mě bylo samotné město. Vysoké mrakodrapy všude kolem, úplně jiný svět než ten, na který jsem zvyklá z Česka. A jak už jsem zmínila, všechno je tady trochu „naopak“...několikrát jsem jela tramvají na opačnou stranu nebo mi ujel autobus, protože jsem nevěděla, že na něj musím mávnout, aby zastavil.
7. Ako by si opísala Austráliu a austrálčanov?
Co opravdu potvrzuji, je to, že lidé v Austrálii jsou neuvěřitelně milí, vstřícní a ochotní pomoct. Upřímně, zatím jsem nepotkala nikoho, kdo by mi nepomohl, když jsem potřebovala, ať už v bance, na poště nebo kdekoliv jinde.
Melbourne je navíc ideální místo pro milovníky gastronomie a umění, na každém rohu najdete něco zajímavého.
8. Čo by si odkázala niekomu, kto váha, či ísť študovať do Austrálie?
Rozhodně bych všem doporučila, aby se nebáli a vyrazili, pokud je to láká. Sama jsem se ze začátku bála – a myslím si, že je to úplně normální. V Česku se spousta lidí bojí jazykové bariéry, ale tady vás za chyby nikdo nesoudí. Naopak – oceňují snahu a podporují vás.
9. Čo ti Austrália zatiaľ dala – ako človeku?
Celá tahle zkušenost mi rozhodně zvedla sebevědomí v jazyce a naučila mě větší samostatnosti. Přijela jsem sem úplně sama, bez toho, abych tu někoho znala. Nebudu lhát…není to jednoduché, ale člověka to opravdu posune.
10. Je niečo, čo by si dnes urobila inak – alebo naopak rovnakým spôsobom?
Jediná věc, kterou bych udělala jinak, je to, že bych si po příletu dopřála víc odpočinku. Taková dlouhá cesta dá tělu zabrat a člověk to opravdu pocítí. Ve škole se divili, že jsem dorazila hned první týden.