CESTOVANIE: Západní Papua (díl první)
- Úvodní stránka
- G8M8
- Časopis Slovak HERALD Czech
Není snad na Zemi oblast, na kterou bych kdy nemyslel tak intenzivně,jako na Západní Papuu. Bývalá kolonie Holandska, posledních více než 30let pod nadvládou Indonésie, známá také pod názvy Irian Jaya či ZápadníIrian. Společně s již samostatnou Papuou Novou Guineou tvoří druhýnejvětší ostrov světa, Novou Guineu. Ačkoli politicky je součástíIndonésie, díky své melanéské kultuře, geograficky náleží ke skupinězemí jako např. Vanuatu, Šalomounovy ostrovy či již zmíněná Papua NováGuinea. Území o rozloze 792 540 km2 obývá pouhých 1,6 miliónů Papuánců,členů nejrůznějších domorodých kmenů hovořících více než 250 kmenovýmijazyky.
Zjednodušeně řečeno Západní Papua je územím extrémů. Pobřežní bažinatéoblasti na jihu, ze kterých pozvolna stoupá masivní pohoří týčící se knadmořské výšce 5000 m, je na severu doplňováno vlhkými nížinamivinoucími se kolem řeky Mamberamo. Takto rozmanité životní prostředí jenesmírně bohaté na nejrůznější zástupce tropické fauny a flóry.Překvapivě největším pozemním živočichem je zde nelétavý pták kasuár,vzhledově připomínající známého pštrosa. Ze vzácných či ohroženýchdruhů bych rád připomenul ptáky rajky či zoborožce. Také hmyz je zdenadmíru zastoupen. Obrovští motýli s neuvěřitelným rozpětím křídelnejsou žádnou zvláštností. Jakousi zvláštností je nesporně výskytaustrálské ježury a klokana. Přítomnost těchto vačnatců jen potvrzujeteorii o tom, že Nová Guinea kdysi tvořila jeden celek s Austrálií.
Co se zdejší flóry týče, má se za to, že celých 90 procent je jíendemické. Jen orchidejí zde bylo nalezeno na 2770 druhů. Taktounikátní část Země je však pro mě přitažlivá i z jiného důvodu, než jižzmíněné přírodní skvosty. Tím důvodem je člověk. Původní obyvatel -prostý Papuánec tvořící nedílnou součást tamní přírody. Původně sběrača lovec, nyní však i zemědělec, ale také obávaný lovec lidských lebek,kanibal. Vždy mě zajímalo, kolik se ještě zachovalo z původní kulturyPapuanců, po všech těch negativních vlivech západní civilizace. Nejprvezeměchtiví kolonizátoři s trpělivými misionáři, následovániterorizujícími Indonésany, používajícími jakékoli způsoby k prosazenísvých záměrů.
Na Západní Papuu se dostávám oklikou přes ostrov Bali. Po dvoudennímčekání na přípoj konečně opouštím letiště Denpasar, abych poněkolikahodinovém letu s krátkým přistáním v Timika - největšímnalezištěm zlata na světě, přistál v hlavním městě Západní Papui zvanémJayapura.
Už v letištní hale, což je mimochodem příliš noblesní pojmenování protuto budovu, se ke mě přimlouvá Petrus, místní Papuanec a nabízí mi svéslužby. Pomáhá mi získat policejní či spíše vojenské povolení ke vstupudo “citlivých” oblastí. V praxi to znamená trpělivé a časově náročnévyjednávání s indonéskými ozbrojenými složkami, dohlížejícími nad toutoneklidnou provincií. Z toho mála dostupných informací, které jsem mělmožnost před svou cestou prostudovat, je z mého pohledu nejzajímavějšíjedna oblast na jihu, obývaná stromovými lidmi dvou kmenů Korowai aKombai. Ti si z obav před útoky svých protivníků staví chýše vysoko vkorunách stromů. Právě tato oblast je pravděpodobně tou posledníoblastí na světě, kde se stále ještě praktikuje kanibalismus.
Mě však více zajímá oblast na druhé straně ostrova. Z jedné strany jeohraničená vysokým horským masívem, na jehož nejvyšším vrcholu PuncakJaya leží ledovec, a na druhé pak pobřežními vodami Tichého oceánu.Oblast kolem řeky Mamberamo je hustě porostlá bažinatá nížina, o kterése toho zatím moc neví. Pouze jedna expedice zatím pronikla do nitranekonečné spleti slepých ramen a přítoků Mamberama a úspěšně se vrátilazpět. Důvodem je jednak obtížnost získat povolení ke vstupu do tétooblasti, ale i nehostinné podmínky, v čele s všudypřítomnou malárií ana svou šanci čekajícími krokodýli. Já však povolení mám. Procestovatele snad neexistuje větší výzva než pohled na mapu s místem bezjakýchkoli bližších informací. V mém případě je na mapě stručná věta:“Bližší data neznáma”. A právě tam, do tajemně zahalených močálů řekyMamberamo mám v úmyslu se vydat.
Stále ještě v Jayapure, snažím se obohatit své informace o danéoblasti. Čím více se o ní dovídám, tím více se utvrzuji o správnostisvé volby. Dostat se však na řeku, není nikterak jednoduché. Ekonomickynejvýhodnější se mi jeví letět do městečka Wamena, jakéhosi pomyslnéhocentra hor Západní Papui. A poté autem a poté pěšky jít přes hory až kpovodí Mamberama. Tak se také děje. Ve Wanene nakupuji proviantna dvoutýdenní pochod a to nejen pro mne, ale i pro nosiče a já věřím,že i pro někoho, kdo mne povede neznámým územím a přitom bude plnitfunkci tlumočníka. Spolu s dalšími 13 spolucestujícími a množstvímnákladu se dostávám až do nejzašší možné vesnice, kam lze dojet autem.Díky silně blátivému terénu, však posledních 8 km docházím po svých. Sproviantem mi pomáhají lidé z vesnice, čekající zde jen tak, zezvědavosti, kdo to dnes k nim přijel.
Po příchodu do vesnice mé kroky směřují přímo na policejní stanici.Musím si zde razítkem nechat potvrdit mé povolení. Pak se začínámohlížet po někom schopném, hovořícím nejen anglicky, ale i indonésky, ahlavně jazykem kmene Lani, jehož územím se hodlám vydat. Říci, že mámštěstí, je slabé slovo. Jediný domorodec splňující všechny mé požadavkyje ochoten mě doprovázet. Vyrážíme brzy za svítání. Každou noc zdeprší, vzduch je vlhkem přímo nasáklý. Mlžný opar mírně stoupá, stejnějako my. Nádherné dřevěné chýše kruhového tvaru z mlhy vyrůstají jakohouby po dešti. Hustý dým, stoupající z ohniště uvnitř každé z nich,stoupá skrz střechy z palmových listů, které tak přirozeně vysouší.Sporadicky potkáváme domorodce obojího pohlaví, jdoucí na trh dovesnice, kterou jsme právě opustili. Prodej jejich výpěstků je jejichjediný způsob výdělku. Občas se tu stane, že domorodci po staletípoužívaný úzký chodník, najednou zmizí. Místo něj je na místě hlubokýpodélný kráter coby následek častých sesůvu pudy.
Má skupina čítající 4 nosiče a tlumočníka jménem Rejpen se náhlezastavuje. Jsme na hranici území, které ještě patří k jejich vesnici,území, kde se cítí být doma a v bezpečí. Je proto čas na společnoupíseň, modlitbu mající nás ochránit ode všeho zlého při našem putování.
Dali Kupka